Kolik tetování právě teď máte?
Počkejte chvilku, nevím (počítá je) jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm…osm? (směje se)
Jste si jistý?
(Směje se)Myslím, že ano. Počkejte…podívám se… Všechna jsou malá, takže…jenom malé věci. V podstatě si je nechávám dělat jako deník důležitých událostí, tak jak se děly. Ale nikdy bych se nevydal tou stejnou cestou jako Colin Farrell, to je obrovská oddanost, víte? Myslím si, že díky mé práci by byla noční můra zakrývat to a tak. I když, teď už je to všechno lepší – ten makeup a tak.
Jsou některá těžší na zakrytí než ta ostatní?
Má tetování jsou úplně normální. Chtěl jsem nějaká, která by měla jména mých dětí, něco takového. Něco úplně 
jednoduchého. Ale pamatuji si, že když jsem byl v San Franciscu s mou ženou —v té době tedy ještě ne, byli jsme v té době zasnoubeni—a byl tam chlápek, který udělal to tetování co mám na „rukávu“ a je v dnešní době už trochu otřepané.
To domorodé tetování?
Jo. Teď už to má skoro každý, ale to, jak experimentoval a ty návrhy, které dělal v té době – snažím se vybavit jeho jméno… jeho přítelkyně, která byla v té době těhotná, byla tak trochu jeho plátno a on dělat takové velké, obrovské kousky. Ale ten druh práce, který dělal, bez náčrtků, jenom prostě různé druhy kreseb, se zdály být způsobem, jakým se věci měnily. Mám na mysli, ten způsob jakým to tatéři v dnešní době dělají, je to mnohem lepší než to bylo. Zajímavější a pestřejší…a ty barvy jsou lepší.
Máte v plánu nechat si udělat nějaká další?
Vlastně ani ne. Nejsem si jistý. Samozřejmě, pokud se ještě něco stane… Poslední jsem si nechal udělat na ruku iniciály filmu, který jsem režíroval. A pokud se zase stane něco takového, tak bych si to mohl zase nechat udělat. Řekl bych, že v tomhle oboru jsou mé dny sečteny.(směje se) Ale líbí se mi to. Líbí se mi ten pocit. A líbí se mi, že je to trvalé. Ale nevím. Uvidíme.
Litujete některého z nich?
Ne, vůbec. I když jsou některá z nich špatná, nebo tak něco – ne, nelituji. Líbí se mi. Líbí se mi to, že vyjadřují důležité události mého života. To se mi na tom líbí.
Pamatujete si, co vás inspirovalo k tomu nechat si udělat to první?
Jenom jsem něco chtěl. V podstatě jsem nevěděl co, ale ta myšlenka toho se mi líbila. Byl jsem na umělecké škole. Studoval jsem sochařství na umělecké škole v Londýně a chtěl jsem jenom vědět, jaké to je. Takže jsem šel do takového zatuchlého místa na jihu Londýna, v Peckhamu—na místo, kam turisti nechodí. Byl jsem v malé kostce vzadu v obchodě a nechal jsem si udělat dva malé čtverce spojené pár čarami. Myslím, že jsem to měl tak trochu v hlavě s tím hnutím De Stijl a konstruktivním uměním východní Evropy, ale v podstatě jsem prostě jenom něco chtěl mít. A dost se mi to líbilo. Bylo to příjemné. (směje se) Ale nevím, možná to mám tak jen já.
Takže jste si předtím nemusel dát pivo nebo dvě?
Vůbec mi ta bolest nevadila. Bylo to pro mě fascinující. Pak jsem hrál postavy, které měly spoustu tetování , takže jsem viděl spoustu tatérů a věcí, co udělali. Jako prvního jsem hrál skinheada a ten jich pár měl. A udělali jsme je opravdu špatně— kreslili jsme je pokaždé znovu. Ještě předtím než byly šablony a takové věci. Takže jsme se potkával s hodně lidmi, kteří to dělali, tatéry, a vždy mi to připadalo fascinující. I když jsem poprvé přišel do Hollywoodu a tam byl tatér na ulici, který mi vytetoval pár věcí, tak jsem se tam pak vracel a fotil ho při práci a tak. Jmenovalo se to Purple Panther na Sunsetu, což bylo hned v sousedství.
Takže kdyby se lidé na vaší postavu v Made in Britain podívali pořádně, viděli by, jak ta tetování poskakují?
Jo, jo—opravdu neuspořádané. (směje se) Neměli jsme peníze a prostě jsme to potřebovali mít, víte? Bylo to vtipné, opravdu.
Zanechali některé z triků Lie to Me—čtení lidských výrazů a manýrů—na vás nějaké stopy? Začaly ovlivňovat váš osobní život?
Tak trochu, ale hodně se snažím, abych se to nenaučil. Jak se to jednou naučíte, tak se toho jen tak nezbavíte, takže se snažím dělat jen to, co je ve scénáři. Ale někdy se přistihnu při sledování, hlavně politiků. Sledujete je a musíte se smát. Některým hercům se to fakt líbí – hodně se tomu věnují. Ale držím se od toho dál. Stejně jsem si nikdy nechtěl nosit práci domů. Myslím si, že vás to víc drží při smyslech.
Jednou jste přirovnal vaší averzi k dělání seriálů ke snobismu. Předpokládám správně, že to se změnilo?
To je pravda. A myslím si, že spousta herců byla takových. Stalo to, že se americká televize hodně zlepšila. Americká televize se všeobecně pozvedla na úroveň, kdy v ní chtějí dělat i filmoví herci, protože tam se vytváří kvalitní drama.Takže jo, měl jsem směšné snobské předpoklady vůči televizi, které ale úplně zmizely. Myslel jsem si: Na jednu stranu je to dobré pro zaměstnanost, ale na druhou to není tak dobré jako jiné věci.. A myslím, že to se teď změnilo. Když se můžete objevit v něčem, co je vtipné a docela dramatické – je to, jako byste točili film každých 8-10 dní. I když je to mnohem těžší než točit film, je to na stejné úrovni a stejně uspokojivé – někdy možná i více..
Jedním z problémů točení seriálů je možnost, že propásnete příležitost hrát v něčem jiném. Byl to ten případ?
Jo, stalo se to a je to cena, kterou musíte zaplatit. Bylo to něco čeho jsem se obával, když jsem do toho šel, ale je to cena, kterou musíte zaplatit. Smířil jsem se s tím. Mám naštěstí místo, kam můžu něco vměstnat, natočit film. A pokud nás zruší, tak jsme zpátky na začátku. (směje se) Já se to prostě snažím dělat nejlépe, jak umím, dávám do toho všechno. Takže pokud od toho můžete odejít se vztyčenou hlavou, pak jste v pohodě.
Myslíte, že byste to takhle cítil i na začátku své kariéry?
Jo, máte pravdu. Už hraju 25, 30 let. Zajímalo by mě, jestli bych zpanikařil, kdyby tohle přišlo dřív. Ale mám takový pocit, že by to dřív nepřišlo. Když se podíváte na ty typy lidí, kteří teď hrají v seriálech, většinou je tam někdo v mém věku. A v této době jdou po vás. Chtěli filmového herce. Sam Baum, tvůrce seriálu, řekl: “Pojďme sem dostat někoho, kdo je filmový herec. Sakra, jděte po něm.” A oni šli. Šli po mně jako po divoké zvěři. Chvíli jim trvalo než mě dostali. (směje se) Nevěděl jsem, jestli jsem připravený. Ale jak jsem se rozhodl, šel jsem do toho na 100% – to musíte udělat. Nemůžete to dělat jenom z poloviny.
Pojmenoval jste své dva syny po svých oblíbených spisovatelích, Hunterovi S. Thompsonovi a Cormacovi McCarthym. Udělalo by vám radost, kdybyste si mohl zahrát v nějaké adaptaci McCarthyho?
Možná by to zničilo jeho sex-appeal? Rád bych si zahrál. Strašně rád. Rád bych jednu režíroval—chtěl bych režírovat Krvavého poledníka. Před lety mi to nabídnul Brian Dennehy, když jsem s ním pracoval. Řekl, “Měl by ses na tohle podívat.” To mě vlastně dostalo ke Cormacu McCarthymu. Ještě je jedna, Suttree, která by také mohla být skvělým filmem, ale myslím, že už je to všechno pasé, když se sem dostali bratři Coenovi. Úžasně interpretují jeho věci. Takže nevím, jaké jsou mé vyhlídky. Také bych si v nějaké rád zahrál, ale nevím, kde by mi to sedlo.
Vzpomenete si, kdy naposledy na vás někdo pokřikoval hlášku z Reservoir Dogs/Gaunerů? 
To se mi stává docela často.(směje se) Většinou je to “Já tady kurva umírám—Já kurva umírám”. Někdy taky něco z Pulp Fiction. Pořád se to líbí.
Pamatujete si, kdy jste to viděl poprvé?
Poprvé, kdy jsem viděl Reservoir Dogs bylo, když mi Quentin dal videokazetu a já jsem pozval pár svých kámošů a koukali jsme na to u mě v pokoji. Měl jsem takový malý byt na Sunsetu a oni přišli a my se posadili a koukli se na to. S časovým kódem dole a tak.
Tušili jste, že to tak vyletí?
Ne, vůbec. Samozřejmě, věděli jsme, že jsme dělali něco, co je docela dobré, ale nechtěli jsme si to pokazit, víte? Takže jsme o tom tolik nemluvili. Ale když jsme si to pouštěli, i na malé obrazovce, věděli jsme, že se něco stane. A bylo opravdu chytré, jakým způsobem to nabízeli a Quentinova osobnost byla velice prodejná věc. Skočili jsme do kolotoče věcí. Procestovali jsme svět, navštívili každý festival, který jsme mohli. Pracovali jsme opravdu tvrdě, abychom to dostali ven, aby si toho lidé všimli. A povedlo se.
Mluvilo se o tom, že byste se vrátil do dalšího filmu s Hulkem?
To bylo v tisku špatně řečeno. V podstatě, když se upíšete prvnímu filmu, automaticky vás napíšou na všechny tři – pokud je chtějí. Jedině, když chtějí, aby se vraceli. Jediné věci, o kterých jsem slyšel je, že by mohli Abominationa přívézt zpět s trošku jiným stylem, což se mi líbí. Byla to pro mě hrozná sranda hrát toho chlápka. Hodně jsem si užil natáčení toho filmu. Ale je to na Marvelu, takže kdo ví? Líbí se mi filmy od Marvelu, opravdu. Líbí se mi Iron Man a další takoví. Naprosto úžasné věci.
Co se vám na nich líbí?
Myslím, že v sobě mají jak temnotu, tak i vtipnou stránku. Je na nich něco temného, což je na nich podle mě přitažlivé. Mají spoustu vlastností. Je to dost zajímavé. Jsou to takové malé, ale dobré dobrodružné příběhy.
Takže si budeme muset naplánovat další rozhovor až se konečně rozhodnete, že si necháte udělat obrovské tetování Abominationa přes celá záda?
Přes celá záda, jo! (směje se) A rukávy. Velké svaly a tak…
A ještě video z šou Chelsea Lately, z konce května 2010. Původně pouze na přání, ale kdyby to chtěl někdo vidět s titulkami, tak si to může stáhnout tady.
